Autor: doc. PhDr. Daniela Stackeová, Ph.D

Relaxační techniky a jejich využití v prevenci a léčbě psychosomatických poruch

Relaxační techniky mají široké uplatnění v rámci prevence i terapie řady onemocnění, stejně tak jako se řadí mezi metody duševní hygieny a metody osobnostního rozvoje. Účinné jsou i v prevenci a léčbě psychosomatických poruch.

Jedná se o postupy, díky kterým můžeme záměrně navodit stav uvolnění a relaxace. Vycházejí z poznatků o vzájemné souvislosti mezi psychickou tenzí, funkčním stavem vegetativní nervové soustavy a svalovým napětím.

K navození stavu relaxace můžeme využít postupy, kdy pracujeme s imaginací a vizualizací. Například představa teplého písku u moře, klidné přírody apod. může navodit stav, jako bychom v daném prostředí byli, a to nejen emocionální prožitek, ale i stav tělesný. Tyto techniky bývají někdy schematicky označovány jako „psychorelaxační“, protože využívají psychologickou cestu navození uvolnění. V technikách označovaných jako „somatorelaxační“ je pak stav relaxace navozován přes volní ovlivnění somatických funkcí – přes řízené uvolnění kosterního svalstva, většinou spojené s dechovými cvičeními, díky kterým dojde k ovlivnění neurovegetativního systému ve smyslu snížení tonu sympatiku. Díky změně stavu neurovegetativního systému, psychickému uvolnění a snížení nervosvalové dráždivosti můžeme ovlivnit i vnímání bolesti. A nejen bolesti. U psychosomatických pacientů často dochází k nadhodnocenému vnímání různých dalších tělesných pocitů, a i to můžeme díky relaxačním technikám redukovat. Tento vliv relaxačních technik je možné označit jako ukotvení pacienta v jeho těle a podporu realistického vnímání různých tělesných pocitů.

Léčba za pomoci relaxace většinou vyžaduje delší a soustavnější praktikování, i když cenný může být u některých stavů i jejich okamžitý efekt.

Přestože relaxační cvičení patří k bezpečným způsobům prevence i léčby, existují i jejich kontraindikace, a to především přítomnost psychotických příznaků (a obecně akutní fáze většiny psychiatrických onemocnění) a hypochondrie. Pro pacienty s epilepsií se nedoporučují dlouhé relaxace. U diabetiků se během relaxačních cvičení doporučuje kontrolovat glykémii.

Nešpor ve své publikaci Uvolněně a s přehledem věnované relaxačním technikám uvádí přehled chorob a obtíží, při kterých byly v medicíně úspěšně použity relaxační a meditační techniky, včetně aft, artrózy (k mírnění bolestí), astmatu, bolestí hlavy (tenzní i migrenózní), bolestivých stavů různého původu, diabetu (jako součást komplexní léčby), ekzémů, epilepsie, herpes genitalis, hypercholesterolémie, hypertenze (vysoký krevní tlak), infarktu myokardu (jako součást rehabilitace), insomnie (nespavost), koktavosti, premenstruálního syndromu, obstrukční choroby plicní, bolestí zad, poruch pozornosti a hyperaktivity u dětí a psoriázy. U řady z těchto onemocnění bývají zmiňovány psychosomatické souvislosti.

U psychosomatických pacientů je cenný především již zmíněný vliv relaxačních technik na stav neurovegetativního systému a psychické zklidnění. Díky pravidelnému praktikování pak relaxační techniky mohou podpořit celkovou harmonii a rovnováhu, snížit dopad stresu a pozitivně působit na funkci řady orgánových systémů včetně imunitního systému. Pozitivní emoční ladění je významné pro lepší zvládání stresových situací a dosažení racionálního náhledu na psychosomatické potíže u této skupiny pacientů.

Mezi nejčastěji užívané relaxační techniky v praxi patří autogenní trénink, Jacobsonova progresivní svalová relaxace a jógová relaxace.