Nebaví Vás číst? Poslechněte si článek

Autor: MUDr.Michal Kryl 

V rámci komplexní psychosomatické péče je zapotřebí pacientovi poskytnout možnost dialogu o jeho těžkostech v dostatečném časovém rámci, s dostatečnou pozorností i respektem k jeho způsobu, jak své symptomy popisuje a jak si je vysvětluje. To může být zajištěno již v rámci úvodního rozhovoru či při snímání anamnézy u psychosomaticky erudovaného lékaře. Další léčebné cíle, jako je získání postupného náhledu na povahu a souvislosti jeho tělesných příznaků a cesta k hlubšímu porozumění svému tělu jako ozvučnici duševních, ale i sociálních dějů je doménou psychoterapie. Ta jako léčba psychologickými prostředky zachází s velmi širokou paletou metod, postupů a způsobů uvažování, které vnášejí do komplexní terapie psychosomatických poruch žádoucí „mentální pohyb“. Ten lze popsat nejen jako práci s kognitivními procesy (náhled, porozumění, změna úhlu pohledu, zapamatování si nových vzorců komunikace či chování atp.), ale především s procesy emočními (úzkost jako zdroj somatizací, strach z podivných či neobjasnitelných příznaků či přímo ze smrti, nejistota, napětí, labilita nálady či její pokles do úrovně deprese atp.). Jednotlivé psychoterapeutické školy se mohou zaměřovat na určitou oblast duševního (i vztahového) života člověka s použitím specifických léčebných postupů, anebo pracují integrativně (se všemi aspekty a více terapeutickými postupy v jednom celku).

Psychodynamická psychoterapie zkoumá tělesnou symptomatiku na pozadí dosavadního způsobu pacientova života. Příznaky jsou chápány jako výraz tělesného já v nejrůznějších životních situacích. Jsou nazírány jako snaha o řešení dané pro pacienta těžké situace, ať už formou vyhnutí se jejím nárokům či výrazem jeho touhy po komunikaci, zájmu druhých atp. Terapeut spolu s pacientem mj. hledají možnosti zvládání životních situací, jimiž pacient disponuje.

Interpersonálně orientovaná psychoterapie cílí na přesun ohniska pozornosti od psychosomatických příznaků k interpersonálním problémům včetně dopadu pacientových obtíží na jeho vztahy. Terapeut či terapeutická skupina je pro pacienta cenným nástrojem reflexe těchto dějů, která mu slouží k porozumění vzniku, průběhu, či dopadu jeho stonání na okolí.

Pro rodinnou psychoterapii je středobodem zájmu rodinný systém pacienta. Terapeuti se zajímají o způsob stonání v rodině, jak rodina zachází s nemocným a jeho příznakem a co jeho nemoc pro jednotlivé členy znamená. V terapii se mj. podporují ozdravné rodinné procesy umožňující se vypořádat s problémem, jenž přesahuje hranice jednotlivce.

Kognitivně-behaviorální terapie (KBT) je užitečná svým zaměřením na práci se zkreslením myšlení pacienta trpícího psychosomatickou (somatoformní) poruchou (např. jeho přesvědčení o vážné tělesné nemoci navzdory negativním výsledkům somatických vyšetření). Zároveň se tato terapie zaměřuje i na pacientovo chování a jednání (např. opakované vyhledávání lékařské péče). Pevnou součástí terapie je systematické řešení problémů, vystavování se strach vzbuzujícím podnětům a nácvik relaxačních a sebezklidňujících technik. Celou terapií prostupuje proces nového učení.

Dalšími psychoterapeutickými směry pracujícími nejen s duševní oblastí, ale i s tělesností jsou kupř. biosyntetická psychoterapie, která je řazena do tzv. somatické psychoterapie. Její podstatou je práce s integrací a vzájemnou reflexí životních procesů, a to tělesného spolu s prožitkovým a mentálním (kognitivním). Terapeuti se věnují vedle mentální analýzy problémů také tělesným projevům (svalové bloky, vegetativní obtíže apod.).

Tělesnosti se věnují i některé další psychoterapeutické školy jako je bioenergetika, Gestalt terapie, daseinsanalýza, procesorientovaná psychoterapie, satiterapie a některé další.