Autor: doc. PhDr. Daniela Stackeová, Ph.D.

V terapii psychosomatických poruch mohou být velmi přínosné techniky a metody, které ovlivňují vnímání těla. Existují psychoterapeutické metody, které jsou primárně zacíleny na tento efekt, u řady fyzioterapeutických metod je to spíše jakýmsi sekundárním účinkem, protože jsou primárně zaměřeny na léčbu pohybového systému. K pozitivním změnám ve vnímání těla dochází také při praktikování některých pohybových cvičení, jako je jóga či Pilates.

Alexandrova metoda

Alexandrova metoda (dále AM) byla vyvinuta před více než sto lety australským hercem Frederickem Matthiasem Alexandrem (1869–1955), který tak učinil na základě důkladného sebepozorování a řešení vlastního hlasového problému. AM je v dnešní době rozšířena zejména v USA a v západní Evropě, kde se vyučuje v kursech nebo v individuálních lekcích.

Jedná se o formu reedukace navyklých motorických stereotypů, které se mohou projevovat zdravotními problémy v oblasti tělesné i psychické. Princip techniky je založen na tom, že rozvíjí schopnost uvědomit si vlastní tělo. Klíčovou oblastí, tzv. místem primární kontroly, je nastavení hlavy vůči krku, tedy postavení v hlavových kloubech. Cílem techniky je snaha zbavit člověka nadbytečného napětí v oblasti tělesné i mentální. Jde o soustředění na lepší vlastní „používání“, které by vedlo ke zlepšení tělesných pohybů v kontextu běžných denních činností. Technika zasahuje do nejzákladnější úrovně lidského jednání – do způsobu, jímž člověk myslí, reaguje, udržuje tělo, pohybuje se a vykonává běžné denní činnosti. Jde o výuku, jak lépe používat sama sebe, v jejímž průběhu může být vyřešen konkrétní zdravotní problém. Technika zahrnuje přímé vedení pacienta terapeutem, jehož cílem je dovést pacienta k tomu, aby si uvědomil efektivnější „užívání“ pomocí speciálních verbálních instrukcí a taktilních podnětů. Důležitým aspektem metody je převzít odpovědnost za sebe sama.

Po určité době tréninku AM dochází k transformaci vžitých stereotypů a fixaci jiných, efektivnějších pohybových programů, zlepšuje se smysl kinestezie, koordinace a stabilita, je harmonizován svalový tonus, zlepšuje se dechový stereotyp a je podporováno správné držení těla. AM lze využít ve fyzioterapii, psychoterapii, v umění i ve sportu. Její principy zabraňují přetěžování a následnému vzniku funkčních poruch. Přínos pro psychosomatické pacienty je nepochybný, metoda může být důležitou součástí jejich komplexní terapie.

Feldenkreisova metoda

Feldenkraisova metoda je již několik desetiletí praktikována v celém západním světě a zaměřuje se na rozvíjení všech důležitých životních funkcí, tělesných i duševních. Jedná se o originální cvičení, které vychází z předpokladu, že promyšlené zkvalitňování pohybu je tou nejlepší cestou ke komplexnímu rozvoji celé lidské bytosti.

„Tělo, které je seřízeno tak, aby se pohybovalo s minimálním úsilím a maximální účinností“ – pod tímto mottem vytvořil dr. Moshé Feldenkrais (1904–1984) metodu, jež učí promyšlenému zkvalitňování pohybů člověka, které má vliv i na psychiku. Při cvičení je kladen důraz na soustředění a vnímání celého těla. Člověk se učí vnímat, jak se pohybuje, kde vydává příliš mnoho zbytečné energie na udržení nepřirozených poloh, a snaží se uvolňovat nadměrné napětí v těle a zažít jiné, nenaučené varianty jinak běžných automatických pohybů.

Předností této metody je její jednoduchost, kdy je cvičenec plně aktivní a sám poznává, které pohyby mu přinášejí úlevu. Feldenkraisova metoda má dvě základní části: jednak individuální terapii, nazývanou funkční integrace, kdy lektor v rámci individuální lekce učí klienta správnému způsobu, jak si uvědomit sebe sama prostřednictvím jemných, nedirektivních a nenásilných dotyků a pohybů, jednak skupinové cvičení nazývané „Awareness Through Movement“ (Pohybem k sebeuvědomění), v oficiálně používané zkratce ATM, jehož náplní je soustřeďování se na to, jak se pohybujeme. Výuka pohybu k sebeuvědomění vychází z předpokladu, že funkční pohyb je pohyb s minimální námahou a že většina lidí se naučila nesprávným pohybům tím, že je při různých činnostech provádí s mnohem větším úsilím, než je nezbytně nutné. Struktura hodin je proto uspořádána tak, aby bylo vyvoláno vědomí základních návyků při pohybech, které způsobují námahu, a tím se tělo systematicky uvolnilo a začalo daný pohyb provádět s menším úsilím

(http://www.feldenkraisovametoda.cz/cz/atm-pohybem-k-sebeuvedomeni/).